Bozske Srdce 02Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky. Srdce je symbolem našeho nitra. U člověka vyjadřuje srdce jeho celkový charakter. Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlení a cítění. Ježíš řekl: Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují.

V knize Přísloví čteme: Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi, hříšník vrší jeden hřích na druhý. Zatvrzelé srdce nakonec špatně skončí, kdo si zahrává s nebezpečím, nakonec v něm zahyne. Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Pravá podstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v jeho nitru, v jeho srdci. Bůh se nedívá na to, co člověk pokládá za hlavní. Člověk se dívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce (1Sam 16,7). Člověk už kdysi o nové srdce prosil: „Stvoř mi čisté srdce Bože“ (Žl 51,12); a sám Bůh dar nového srdce slíbil: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Zaslíbil Bůh: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa (Ez 36,26).

Nám všem velmi prospěje, když si čas od času položíme otázku: Do čeho vklá­dám své srdce? Jaký je můj poklad? Na co obvykle myslím? Na co se soustředí mé nejhlubší myšlenky?

Bůh má právo se nás ptát: "Myslíš na mne? Setrváváš v mé přítomnosti? Vyhledáváš mou oporu? Hledáš mě jako světlo svého života, jako svůj štít, jako své všechno? "Kdo se neodevzdává Ježíši Kristu, nemá živou víru. Když necháváš Boha na okraji života nebo jej vůbec nebereš v úvahu, pak se nediv, že žiješ v morálním chaosu, že s ničím nestíháš a ani nerozumíš k čemu to všechno je. Nikdy neztrácej smysl pro to, co je nadpřirozené. Ve vnitřním životě, stejně tak jako v lidské lásce, je třeba vytrvat. Ano, musíš si mnohokrát opakovaně promýšlet jedno a to samé, dokud neobjevíš nový horizont. Ježíš si v roce 1674 stěžoval řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."

Markéta viděla Božské Srdce v oslňujícím lesku ovinuté trním a přizdobené křížem. Ježíš jí ukázal na toto své Srdce, aby k němu hořela láskou a rozšiřovala k němu úctu v jeho církvi. Součástí úcty má být i přijímání eucharistického Kristova Těla a adorace o prvních pátcích. Již za 9 po sobě jdoucích 1. pátků (včetně svátosti smíření) nabízí milost pokání při umírání, že lidé nezemřou bez přijetí svatých svátostí. Pro ctitele tohoto Srdce dal r. 1685 Markétě 12 přislíbení, která jsou podmíněna nejen uvedenou úctou, ale i úsilím žít podle evangelia, zejména osmi blahoslavenství, která jsou pokyny Ježíšovy, nikoli tedy pravidla lidského původu.

Sv. Augustin napsal: Kolikrát Pán ohlašoval člověka blahoslaveným? Jaké důvody věčného štěstí citoval, jaké dobré skutky, jaké dary, zásluhy i odměny? Hle jak se představují: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

Vidět Boha je slíbeno jen lidem čistého srdce. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Srdce je symbolem našeho nitra, symbolem lásky. Naše láska i duše potřebují být živeny, ale svět je nenasytí. Ten živí jen naše ego a tělesné touhy, abychom v nich viděli náhradu za duši a lásku. Jejich ovládáním nás ten, který vládne zkaženosti světa, chce podobně jako Adama a Evu, zmást a odloučením od Pravdy zničit.

Dnešní slavnost je svátkem Lásky i výzvou k otevření vlastního srdce, k přijetí milosti, aby toužilo připodobnit se Ježíšovu Srdci. Bůh nás miloval věčnou láskou (srov. Jer 31,3) a otevřel nám v Srdci svého Syna pramen milosti a slitování. - K tomu nesmíme zůstat lhostejní. Úcta Božského srdce má málo společného s obdobím baroka. Není ani jakýmsi náboženským luxusem, přepychem, který by se sobecky soustřeďoval jen na sebe a na svoji vlastní duši. Vždyť v této pobožnosti se klaním srdci, které zapomnělo na sebe, aby ve smrtelné opuštěnosti sňalo naše viny a v naší službě snášelo útrapy dne. Toto Srdce není "sladké" Srdce, ale spíše "děsivé" Srdce. Děsivé pro svou smrtelnou úzkost a lásku, se kterou se Bůh sám vydává do rukou svých stvoření, aby jim mohl odpustit viny hříchu. Děsivé pro svou náročnost, se kterou nás vyzývá, abychom se zúčastnili jeho údělu. Děsivé konečně pro důvěru, kterou do nás vkládá přes naše křehkosti a nestálosti. Na stéble baroka jen dozrálo semeno, které dnes v zemi umírá, aby zítra přineslo novou úrodu. Úrodu osamělého srdce, které má sílu rozhodovat, úrodu víry uprostřed ohlušující nevěry, úrodu pevného přesvědčení o Boží existenci uprostřed světa, který lehkomyslně nebo bojácně vyhlašuje, že Bůh je mrtvý. Úrodu vzájemné lásky uprostřed násilnické vypočítavosti egoismu. Úrodu lásky ke kříži a odvahy umírat uprostřed světa, který se honosí vítězstvím nad smrtí, ale ve skutečnosti jen schovává umírající do nemocnic, prodlužuje jejich smrtelný zápas a přitom se domnívá, že prodlužuje život. Sv. Faustyna napsala ve svém deníku: 'Dnes mi Ježíš řekl: Často mě nazýváš svým Mistrem. Mému Srdci to je milé, ale nezapomínej, má učednice, že jsi učednicí ukřižovaného Mistra, toto jediné slovo nechť ti stačí. Ty víš, co kříž obsahuje.'

V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují naléhavě ženy, muži i děti poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudky ani nenávistí. Toto srdce touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, a když vidí lidskou nedůvěru svěřit se Božímu Srdci, které chce rozdávat útěchu, naději a odvahu.

Sv. Faustyna nám zanechala tuto modlitbu: "Mistře můj, veď mě, jsem na tebe odkázaná jako nemluvně na lásku své matky. I kdyby se všechno spiklo proti mně, i kdyby se mi země propadala pod nohama, přesto jsem na tvém Srdci klidná."


Bez stálého spojení s Bohem, který je pramen a zdroj pravé lásky, a který má své srdce otevřené pro každého člověka, nemůžou lidé mezi sebou žít v láskyplných vztazích. Ano, právě skrze spojení s Ježíšem, který má otevřené srdce plné lásky, jsme schopni milovat a být milováni. Právě proto pochopit úctu Ježíšova srdce ve víře, naději a lásce je stále nové dobrodružství, které se završí jen tehdy, když člověk odkryje svoje vlastní srdce a zjistí, že tato děsivá hloubka je plná Boha. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má své srdce otevřené pro každého člověka a říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3).