webmisie

redemptoristé

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

bl. Petr Donders02Petr Donders se narodil 27. října 1809 v Tilburgu v Holandsku. Byl synem chudého tkalce. Jeho dětství bylo plné těžké práce. Už tehdy se v něm rodila touha stát se knězem, ale v cestě k jejímu uskutečnění stálo mnoho překážek. Především to byla chudoba rodičů, kteří nemohli svému synovi zaplatit vzdělání a dále Petrovy schopnosti. Nebyl nijak zvlášť talentovaný. Když už se našli lidé, kteří by studia zaplatili, byly vážné pochybnosti, zdali si Petr s učivem poradí. Proto jej přijali do malého semináře jen jako sluhu. A tak sloužil a ve volných chvílích se učil.

Do semináře vstoupil, když mu bylo 27 let. Tehdy se přihodilo něco, co jej ovlivnilo na celý život. Roku 1839 navštívil seminář P. Jakub Groof, apoštolský prefekt v Surinamu, holandské kolonii v jižní Americe, dnešní, Guayana. Hledal kandidáty na misionáře. Bohoslovec Petr Donders se přihlásil a P. Groof jej s radostí přijal.

5. června 1842 přijal Petr svátost kněžství, 1. srpna 1842 odešel na misie a 16. září téhož roku přijel do Paramariba, hlavního města Surinamu. Stál na břehu svého osudu, v cíli svých tužeb. Byl knězem, mohl hlásat radostnou zvěst všem těm, kdo ji nepoznali. Svého cíle dosáhl především díky naději, kterou měl v Boha. Už v semináři byl považován za vzor modlitby. I v tom spočívá tajemství jeho úspěchu. Nikdy nezapochyboval o svém povolání, i přes to, že jeho cesta ke kněžství byla dlouhá a klikatá.

V Surinamu se setkal s velkou náboženskou lhostejností a s nízkou morálkou. Brzy dobře poznal pole svého působení. Pracoval mezi černochy, kteří byli vykořisťováni na velkých plantážích. P. Donders se však rychle stal jejich přítelem, jejich drahým otcem. Vydával se i na těžké a nebezpečné misijní výpravy do džungle za Indiány, které vyučoval. Když byl zrovna ve městě, učil náboženství a staral se o chudé a nemocné. Těm dával i své vlastní věci a dokonce pro ně i žebral. Lidé si ho všude vážili, měli ho rádi a vždy netrpělivě očekávali jeho příchod.

Nejvíce vynikl jako apoštol malomocných. Koncem roku 1855 nebo začátkem roku 1856 se P. Donders vydal do Batavi, osady malomocných. Všichni obdivovali jeho oddání se a oběť těmto ubohým a opuštěným lidem. Pro své malomocné denně sloužil mši svatou, modlil se s nimi růženec, pravidelně vedl pobožnosti a katecheze. Po mši svaté navštěvoval všechny nemocné a ošetřoval jim hnijící rány, přičemž vůbec nedával najevo přirozený odpor. Dokázal uklízet jejich ubohé chýše a byl vždy připraven jakkoli pomoci.

Když bylo P. Dondersovi 57 let, čekala jej změna. 26. února 1866 přišli do Surinamu redemptoristé. P. Petr se s nimi setkal už dříve, poznal ducha jejich zakladatele sv. Alfonse z jeho knih, a nyní pochopil, že jeho další životní cesta za Kristem má být v tomto společenství. 24. července 1857 začal noviciát a o rok později složil první sliby. I přes svůj věk, návyky a slabší znalost řeholního života se rychle stal skutečným redemptoristou, který vzbuzoval mezi spolubratry obdiv a úctu. Mons. Schaap, představený redemptoristů v Surinamu, považoval P. Donderse za Boží dar a příklad ctností. Psal o něm, že od samého začátku byl dokonalým řeholníkem. S úctou zachovával řeholi, byl vždy poslušný i přes to, že své představené převyšoval věkem i misijními zkušenostmi. Při svém umrtvování a pokoře byl velmi přirozený a neměl rád zasmušilost.

Jako řeholník se i nadále staral o malomocné, navštěvoval černochy na plantážích, Indiány, kteří stále měnili místo svého pobytu. Už za života byl považován za svatého, a to dokonce i protestanty, které také navštěvoval. V říjnu roku 1885 uskutečnil svou poslední, devatenáctidenní výpravu za Indiány. Bylo to tři měsíce před jeho smrtí. Zemřel 14. ledna 1886 na silný zánět ledvin.

Blahořečen byl 23. května 1982 papežem Janem Pavlem II.

Doporučujeme

   

 

Otevřít/Zavřít